Dech Ze-mě Moravy I.
„Dech Země je nekonečně tvořivý
a vše v něm se neustále proměňuje.
Tančíme v jeho rytmu, proudí v nás,
pulzuje a tím dává o sobě vědět.“
Pohled na územní mapu Moravy ,
která je z období J.A. Komenského
a mě osobně nejsilněji oslovila,
vytváří také neustále se proměňující obraz.
V něm Bytosti hor promlouvají,
a to každá vlastním jazykem,
s celým moravským prostorem,
zároveň jsou jeho strážci a rovněž
generátory naturelní dračí energie.
Shora dolů to je od severní hranice až po tu jižní,
podél celého toku hlavní moravské řeky Moravy
a velkého množství jejich přítoků,
tu máme ještě značné spolupůsobení sil Bytosti Vod,
ale k energiím konkrétních moravských řek
se rozepíšu později.
Lidé citlivě vnímající krajinu vědí,
že místa spolu vždy vzájemně komunikují,
jelikož různorodá energie krajinou nekonečně teče
a stále kopíruje původní a trvale energeticky
zadanou předlohu krystalické mřížky Země.
Ta má za úkol udržovat možnost života na Zemi,
tímto je českomoravská kotlina spolu se svým
světelným jazykem v Evropě unikát.
Území pak tepe různě. Místní historie událostí
způsobuje, že někde jsou toky energií více či méně
omezeny, přetnuty nebo jejich snížený průtok drží
kolektivní /morfogenní/ pole, rodová pouta,
zvyklosti a tradice /egregory/,
to je zdejší mentalita obyvatel,
žijících v daném místě, nejčastěji v okolí velkých řek.
Řeky, stejně jako sám živel Vody,
totiž mají schopnost stále krajinou hýbat,
tančit v ní, ředit, rozpouštět a ponoukat
uzavírat vše staré.
Člověka vždy vezmou na milost,
oživne-li v něm znovu radost ze života.
VODA nemá hranice, buď úplně zmizí v Zemi
nebo si přitáhne pozornost, když sama chce,
a způsobí klidně i povodeň.
Je prostě svéhlavá.
Také všichni známe pověsti o zázračném působení
pramenů, ty neustále tryskají nebo jen klidně vytékají
a dávají vodu z nitra Země.
Lze je změřit jako silné zářiče energie.
Voda je léčivá a objeví se tam,
kde je v lidských příbězích obsažena pokora, vděčnost
a láska k životu. Taky radostné tvoření.
Proto někde chybí voda a vzorec vody je v tom místě uzamčen.
Na mých cestách jsem viděla území třeba na Balkáně,
kde najdete úplně vyschlá koryta řek, zde se voda ztrácí.
Suchem vyprahlá půda je pak požáry sice také očištěna,
ale odemknout vodu mohou pouze lidská srdce.
Lidé se odjakživa u vody drží a okolo řek budují města,
protože řeky dávají všem městům život,
tančí skrze ně, propojují svými mosty oba břehy,
i když je výší hladiny vody paradoxně řeky neustále ohrožují.
Ještě bych se ráda zmínila o jménech řek.
Sama řeka ví, jak se jmenuje a bytostně to vysílá do okolí.
Kdysi lidé uměli jméno vyčíst z jejího pole,
proto jejich původní názvy pokorně ctili.
Příkladem je symfonie Vltava, ač hluchý Bedřich Smetana,
vyslyšel její poselství a zapsal vše do tónů,
které doposud pohnou opravdu s každým, kdo je zaslechne.
Proto je řeka Vltava, českou řekou z Hvězd,
otevírá spoutaná srdce.
Vždyť v její blízkosti nalézáme přenádherné polodrahokamy,
zelené vltavíny, skulptované skelné úlomky spadlého meteoritu.
Jinou zajímavou souvislost ke jménům řek
dává fakt, že na území Srbska,
v oblasti podél Dunaje zvané Vinče,
najdeme nejen sídla prastarých civilizací
z doby 7 tisíc let př.n.l. v podobě na sebe
vrstvených měst podobným těm,
jaké jsem viděla v Izraeli /oblast Jericha/,
ale zde na srbském území se do Dunaje
rovněž vlévá řeka Morava
a okolní města se jmenují podobně jako ta u nás.
Najdeme zde kroutící se meandry Moravy v úžasných
a energeticky velmi silovým místech Ovčaru a Kablaru,
která připomínají spíše krajinu, kterou znám z Peru.
Toto místo je energeticky spojeno také
s bosenskými pyramidami ve Visoku a srbskou
pyramidou Rtanj.
Dnes už není důležité, která z generací migrantů
založila podobná území u nás, ale co víme,
že tito lidé ctili řeky tím, že jim dali stejná jména.
Staré civilizace používali k rozpohybování toků
energií krajiny různé typy spirály,
které vytvářely přímo v krajině.
Ty přirozeně roztáčely tok energií,
očišťovaly místa od daných nečistot
nebo koncentrovaly energie silných míst,
aby sytila ta slabší.
Spirály mohou být pravotočivé,
ty dovolují energii šířit se a růst
nebo levotočivé, ty podporují koncentraci
na sílu ve svém centru.
Jednu z nejsilnějších sil Universa představuje
galaktická spirála … je tancem, který nikdy nekončí.
Je symbolem věčného pohybu a změny,
prapůvodní rytmus života a vír plný síly.
Tak i my dnes začneme spirálou,
a to v úplném středu Moravy,
který tvoří nepříliš vysoký kopec
Předina 313m n.m.
GPS 49.3855322N 17.1228456E
Místo označené jako geografický střed Moravy.
Toto místo je tedy nyní středem energetické spirály,
po níž se začínáme od teď pohybovat oběma směry
ke všem hraničním oblastem Moravy.
Na každém dně se vždy setkáme se vším tak, jak to skutečně je.
Prozřeme, už to nejde nikam dál a musíme to přijmout.
Tato opravdovost nám pak nedovolí více se klamat,
namlouvat si něco nebo se na někoho vymlouvat.
Vše je jasné, pojmenované, jiná volba neexistuje.
Taková místa pak přitahují bitvy mužů tváří v tvář.
I tady takové stopy můžete nacítít.
Úplně tu ztěžknou nohy,
krajina je poseta hutnou energií konců.
Takových oblastí velkých moravských bitev
najdeme v okolí víc, tzv. Moravské pole
u Tovačova /soutok Moravy a Bečvy/,
všude tady můžete nalézt otisky soubojů
a bitev od dob Jantarové stezky.
Na každém dně také najdeme vždy minerální prameny.
Nedaleko jsou Skalka-lázně.
GPS 49.4031711N, 17.1724519E
Mě zaujalo toto místo hned dvakrát.
Velmi intenzivně páchnoucí sirovodíková minerální voda
je obsahem silvinu v Česku jedinečná,
podobné složení léčivé vody najdeme pouze v Itálii a Rakousku.
Léčivý učinek má zejména na zánětlivé procesy a pohybové nemoci,
jak typické pro dno.
V areálu lázní jsem ale objevila ještě jednu raritu.
Park prastarých třešní, neskutečných tvarů.
Stromy promlouvají jako byste byli v pohádkovém lese.
Jejich příběhy vás pohltí vás a vy se ztratíte v čase.
Od kouzelných příběhů zase o krok dál.
iva dechživota
