Energie míst
Potkáváme se potřetí…

Všechny typy energií jsou dostředivé, což znamená,
že nejprve jdou do centra všeho.
Na planetární úrovni míří ku geomagnetickému jádru
planety Země, které se rozehřívá.
Už nyní to má své dopady a ty budou dále narůstat.
Pro lidstvo, které planetu nesmírně zdevastovalo, jistě nebudou příznivé.
Tak dostředivost energií působí i do centra lidského těla, to je do SRDCE.
Většina lidí zatím neví, nechápe souvislosti, není informována pravdivě o tom,
co se skutečně děje. Energetické změny si vysvětluje „postaru“
třeba jako nemoc, důsledek stresu a přemíry zla ve společnosti
nebo rozmary počasí. Ve svém kokonu „iluzorního bezpečí“
a lhostejnosti ke všemu, co přece rozhodně nemůže sám ovlivnit,
marně očekává, že s tím „někdo někdy něco“ provede.
Ano, už se to děje! Ne venku, ale uvnitř každého z nás.
Otázkou je, jestli a jak dalece se nám lidem tato forma změny bude líbit.

Právě minulý týden jsme od čtvrtka do pondělí procházeli silným
pětidenním transformem, což představuje příliv energií,
které natolik rozvibrovaly planetární mřížku Země,
že se nepřipravení lidé dostávali až do kolapsových stavů.
Od závratí počínaje až po výpadky vědomí, ztráty orientace,
pocitů zpožďování reality, padání dozadu, změny teploty těla,
nevolnosti až po silné bolesti hlavy. Toto všechno jsou doprovodné
příznaky přílivu těchto očistných energií,
které přelaďují celou naši centrální nervovou soustavu.
Je třeba být v klidu, šetřit energii, dostatečně pít
a pohybovat se tam, kde se nám energie doplní,
například v přírodě, se zvířaty nebo malými dětmi,
hrát si se zvukem anebo spát, regenerovat ve vodě.
To vše doplňuje spektrálně uzemňující faktor,
pomůže sladit přemíru jangového principu
a v buňkách rozpouštět starou buněčnou paměť,
která se brání vyšším vibracím.

Co se děje s lidským srdcem?
Někde hluboko v srdci máme každý z nás místo,
bod, jemuž se každý kardiochirurg vyhýbá obloukem,
sebemenším dotykem okamžitě dochází ke smrti.
Vlivem nových energií se nyní toto místo rozehřívá,
pomáhá otvírat srdeční čakru, která nemá kapacitu vše zvládat.
Je to dáno nastavením lidské bytosti na destruktivní program
„archetypu matky“, který nedovolil po dlouhý čas správný tok
energií srdcem. Archetyp matky je zásadní matricí
a nastavením vnímání reality další generace.

PROSTOR POSEIDONOVY BRÁNY KE VZNIKU NOVÉ ČAKRY

Jedinečná úloha matky ovlivnila celé kolektivní vědomí společnosti.
Matka je nejprve „hvězdnou bránou“ příchodu bytosti
sem do hmoty, dále průvodcem plodu prenatálním obdobím,
a nakonec pak ochráncem dítěte v čase dětství do jeho dospělosti.
Toto vše má zcela zásadní vliv na rodovou paměť každé bytosti.
Protože dítě vše od počátku vnímá na mimosmyslové úrovni,
skenuje každou myšlenku, pocit a danou emoci matky
až do svých sedmi let, pak návazně na vše prožité,
aniž by to bylo „JEHO“, začíná následně pracovat se svojí osobní sílou.
Z toho vyplývá katastrofální stav DRUHÉ ČAKRY nás všech.
Kdo z nás se narodil do čisté bezpodmínečné lásky?
Zde, v našem stínu, leží vše zdeformované po celé generace
a po eóny věků a ANI TO NENÍ NAŠE!
Zcela jistě již víme, jak zásadní vliv má deformace
druhé čakry na stav šesté čakry,
centrum našeho vědění a na stav naší mysli.
Tady jsme byli dlouho zakleti v nehybnosti,
odpojeni od poslání DUCHA, neschopni cítit sebe,
s možností komunikovat pouze skrze vztah tělo-duše.
Energeticky možná a povolena byla pouze intuice,
napojená skrze podvědomí a buněčnou paměť fyzického těla.
Propojení skrze bolest a zápisy strachu, marného boje a zmaru.
Takhle jsme se ocitli v omezeném přežívání svých životů
prostřednictvím první až třetí čakry.
Pokud se někdo odvážil otevřít srdce, byl likvidován.
Naše vědomí se probouzí, čištěním podvědomí se začíná rozpomínat!
Jestli najdeme odvahu otevřít srdce beze strachu,
pochopíme změny, které nám přináší tento čas!
Vesmír přináší příležitost!
Rozechvívá energeticky „HOT SPOT“ v našem srdci,
rozšiřuje oblast vnímání srdcem o další plochu.
Je jím tzv. Poseidonova brána, prostor mezi čtvrtou
a pátou čakrou, kde do roku 2018 vznikne nové čakrové centrum 4 A.
Jako katalyzátor procesů rozvoje ŽITÍ SKRZE SRDCE
a propojení čaker druhé, čtvrté a šesté, čaker ryze ženské polarity.
Celá oblast našeho Solaru plexu se změní a bude citlivější.
Tyto evoluční změny přinesou zásadní změny také v oblasti mozku.
Zadní mozek (plazí) časem pomalu zakrní
a identifikace s emocemi se stane minulostí.

Potkáváme se počtvrté…

Potkáváme se konečně sami se sebou,
najednou nechceme lhát,
podvádět ani mít jakákoliv tajemství.
Jsme plně transparentní.
Čistota srdce je jako kamínek do vody,
který vytváří dynamické vlny do všech rovin našeho života.
Už se cítíme, víme, jak co skončí, už nejsme strůjci chyb,
ale tvůrci vlastní reality, ve které se chyby staly zkušeností.
Vidíme to všude kolem sebe, vnímáme, jak s tím zachází ti ostatní.
Jsme šťastní, pokud můžeme být pro druhé inspirací,
pro další jsme zklamáním, že odmítáme jejich přítomnost
a už nechceme zůstávat v mentalitě oběti
a umíme se rozhodnout. Také máme dost laskavosti
a pochopení pro ty, které teprve vše čeká a oni se bojí,
že je prohlédneme, tak se nám vyhýbají.
Náš život se konečně stává hrou.
Stáváme se znovu nadšenými dětmi.
Jsme sami a přesto neosamoceni,
jsme naplněni tím, co si každou chvíli máme možnost
pomocí své síly a svobodné vůle zvolit.
To je zázrak POTKÁVÁNÍ SE!

Mé cesty po silových místech

Určitě nejsem jediná, komu se udál v životě podobný scénář.
V dětství máte sen navštívit nějaké tajúplné místo,
nejlépe na opačné straně světa,
které jste jako děti uviděly v nějaké knize.
Dlouho máte pocit, že sny zůstanou jenom sněním.
Jdete životem a poznáváte se.
Když jste připraveni, cesta se uskuteční.
Mým dětským snem bylo plout na loďce po jezeře Titicaca.
V Peru se mi otevřelo velké poznání,
navíc byl ten očekávaný rok 2012
a nikdo z nás netušil, jaký vlastně má pro nás význam.
Můj zájem o cesty po místech s vývěrem zvláštních energií
byl stále větší a větší.
A tak ještě dalších sedm let mě toto neodolatelné pnutí
vysílalo různě po světě a já se učila naciťovat pyramidy,
zemské meridiány, leilines, studnice energií a dat,
načítat energie řek od ústí až k pramenům,
odhalovat léčivá místa Matky Země,
která jsou dokonale propojena
pomocí jakési neviditelné sítě,
utkané podle posvátné geometrie.
Výsledkem toho všeho se stalo nádherné zjištění!
A to, že podobné skvosty máme u nás doma přímo před očima.
Kolikrát mě velmi daleko od domova polil blažený pocit,
jak moc ráda jsem za to, že jsem se narodila právě
v té naší českomoravské kotlině.
Máme tu vše, na co si jen vzpomeneme…
staré sopky, řeky s poselstvím,
hory s podzemními chodbami,
jeskyně s jezery i mořské dno.
Kolikrát jsem stála uprostřed našich luhů a hájů
a měla pocit hluboké pokory k tomuto kousku světa.
Je to pocit jemného chvění v celém těle,
naprosto bytostného spojení s daným místem.
V té chvíli dojde k otevření jakési studnice informací,
co se zde nachází, co vše tomu předcházelo
a jaké poselství nese toto místo nyní.
Je to tak podobné jako uvnitř nás samých,
také se nám cesta k vyššímu poznání neotevře dříve,
dokud nepochopíme, proč se nám
to či ono událo a jaký to všechno mělo účel.
Teprve pak to dokážeme o(d)pustit.
Přichází úleva a zklidnění,
utvoří se místo pro vyšší poznání.
Jako psychosomatik jsem průvodcem
po krajině vašich životů s tím,
že mapou, po níž putujeme je samo lidské tělo.
Tato práce mě naplňuje pocitem,
že vždy existuje cesta,
na které se sice mnohdy musíme proklestit křovím
plným trní, ale dál už to bývá s narůstající naší moci
daleko snadnější. A na jejím konci čeká v cíli
blažený pocit, že to vše dává smysl.
Na přelomu roku 2019 se zrodila vize,
stát se také inspirativním průvodcem naší krajinou.
Projekt nese název „DECH ZE-MĚ MORAVA“.
Na mém blogu se budeme společně pohybovat po spirále,
a to od geografického středu Moravy až k jejím hranicím.
Projdeme se místy se silovými zónami,
budeme poznávat vše v krajině,
dozvíte se, co mě na daném místě oslovilo,
jaký má místo příběh a co by vám mohlo
toto místo pomoci rozluštit, odhalit
anebo i vyléčit v sobě samých.
Brzy pokračování… iva-dech života

 

Najít znovu svoji jiskru…

Je noc mezi 31.říjnem a 1.listopadem 2017,
datum oslav Keltského svátku SAMHAIN,
čas zúčtování, zúročení proběhlého.
Svátek vyznávající zároveň konec i začátek,
smrt i znovuzrození.
Portál světla a temnoty je otevřen,
je možné komunikovat v prostoru mezi světy.
Nastává čas plný kouzel bez zákonitostí časoprostoru.

Patřím mezi zastánce názoru, že obnovení tradice RITUÁLŮ
je v těchto časech potřebnou nutností.
Ve světě, který člověka neustále odvádí od sebe sama,
je rituál kořenovou základnou pro poznání „proč jsme tady“.
Pro inspiraci lidí hledajících nebo již kráčejících po své cestě,
přišel nápad, napsat něco o mém nedávném osobním rituálním prožitku.
Vyjádřit to není snadné, některé pocity lze velmi těžko popsat slovy.

Přeneseme se nyní mnoho set kilometrů jihovýchodně
do oblasti Balkánu,
kde dlouhý čas působila vyspělá civilizace Tráků.
Jejich zasvěcovací rituály,
zaměřené na přirozenou sílu živlů,
se konaly v místech, které později překryly sakrální stavby.
A ty leckde pozměnily původní vyzařování energie.
Základní studnice energie místa zůstává
bohudík stále živá. Nemůže se ztratit.
Pokud jste schopni se na ni napojit, naleznete!

Některá místa, ukrytá především v horách,
zůstala ve své původní přirozenosti.
Pro mě těmi úplně nejsilnějšími se na této pouti staly
astrologická observatoř Kokino v Makedonii,
sopečný kráter se zázračnou vodou Vanga v Rupite
a jeskyně Utrobata v Bulharsku, o které se zmíním za chvíli.
Za osmnáct dní našeho putování se nám podařilo navštívit
desítku dalších míst, mnohé však starověk a středověk již
poněkud přetvořil k obrazu svému.

Skutečná fakta a informace téměř nikde neobjevíte,
o mnohých místní obyvatelé odmítají mluvit,
krčí jen rameny, jako by se něčeho obávali.
Pak člověku zbývá než pracovat se svojí vlastní intuicí a fantazií.
Nakonec vše, co potřebujete k nalezení takových míst,
k Vám přichází neuvěřitelným způsobem.
Necháte-li vše plynout, samo se objeví setkání
s těmi pravými lidmi nebo symbolikou.
Obojí vás přirozeně správně vede k cíli.

Trácká jeskyně UTROBATA,
ukrytá hluboko v bulharských horách,
byla už od první informace o ní,
pro mne a mé přátele, posvátným místem.
Zajisté ji lze považovat pouze za neolitickou
astrologickou observatoř.
Můžete zde prožít ale i daleko více!

Tak třeba natolik posvátný a intimní rituál
jako je ZNOVUZROZENÍ.
Každý člověk prožívá znovuzrození
nevědomě mnohokrát za život.
Kolikrát něco končí a nové začíná…

TEN ÚPLNĚ PRVNÍ, NIČÍM NEDOTKNUTELNÝ VSTUP,
KDY SE DUCH SPOUŠTÍ NA ZEMI SKRZE DĚLOHU MATKY,
JE JEDINEČNÝ!

V této chvíli se ÉTER spustí do hmoty
a pomocí OHNĚ POČETÍ se zapaluje JISKRA života.
V této chvíli se zrodí lidský život.
V této chvíli je TĚLO úplně nejblíže svému DUCHU.
Od této chvíle člověk patří planetě ZEMI a přináleží VESMÍRU.
Jeho nultá a osmá čakra se aktivuje.
Začíná žít život, který se mu nabízí vším,
co je na Zemi možné.
Je přítomna svobodná vůle.
Od tohoto okamžiku je vše dovoleno…

Trácká zasvěcovací jeskyně Utrobata je místem,
kde se k tomuto okamžiku můžete vrátit.
Právě zde falus stínu Otce Slunce oplodňuje dělohu Matky Země.
Dvakrát do roka, o Slunovratech, v pravé poledne
namíří paprsek přesně do děložního čípku Matky Země.
RODÍ SE TADY ŽIVOT!
POSVÁTNÝ CHRÁM ŽENSKÉHO PRINCIPU.
Jeskyně je dokonale vytesaná, nechybí detaily poševní sliznice,
klitoris, Bartholiniho žlázy, tady pramínky podzemní vody,
shora zvlhčují poševní prostor.
Identita a tak prastará…
Při vstupu do těchto prostor se Vám zatají dech,
jste zcela dojatí z pocitu,
že to prostředí někde v hloubce sebe samých poznáváte.

My lidé během života o svoji jiskru početí často přicházíme
nebo se necháme ovlivňovat zvenčí natolik,
že zkrátka nenajdeme odvahu přirozeně jiskřit.
RITUÁLNĚ lze svoji jiskru početí v sobě
znovuobjevit a aktivovat ji.
ZNOVUZRODIT SE!
Pozorovat, jak se naše jiskra rozhoří v plamen
a pomalu přikládat do ohně.
Už nedovolit nikomu náš oheň uhasit,
abychom se mohli stát tím,
kým můžeme BÝT!

V takovémto posvátném prostoru se Vám v okamžiku
změní následující vnímání světa!
A zároveň se může začít měnit i vše kolem Vás.

I já jsem do UTROBATY přišla pro svoji JISKRU!
Už jsem psala zde na blogu o okolnostech
svého narození. Hra tohoto světa je úžasná,
synchronicita nekonečná…
Jako zemské znamení Býka jsem sem přišla,
abych nastavovala přirozenost a zdravé hranice.
Jako druhorozená jsem k tomu byla vyzvána
svým bratrem Tomášem,
prvorozeným synem Beranem,
který nejprve vše nefunkční v rodu spálil a vyčistil.
Stačily mu k tomu necelé tři dny,
pak odešel zpět nahoru.
Psala jsem o svých zvláštních pocitech,
když se narodíte matce,
třináct měsíců po smrti jejího prvního dítěte.
Nevíte, odkud ty pocity vychází, nerozumíte jim,
nevíte, jestli jste toho příčinou, jen je cítíte.
Bolí to a bolí.
Snažíte se víc, než je zdrávo.
Něco k pravé přirozenosti pořád schází.
Jste zmateni a nakonec, jako vaše máma,
podlehnete té někde hluboko uložené lítosti a
nevyplakanému smutku na hodně dlouhou dobu.

Vaše jiskra už pak tolik nejiskří.
Přestáváte si věřit.
Dochází dřevo, není čím přiložit…
Cítíte se jako okradeni a pak to „NĚCO“
cestou životem stále hledáte.
Dlouho. Někdy zapalujete oheň i v dešti…

Toto místo nabízelo šanci, jít za to vše,
odhodlat se jít hodně hluboko.
Objevit svůj počátek SEBE SAMA!

Vše mohlo spontánně navázat na můj rituál
vědomého porodu, který jsem si mohla znovu
prožít v roce 2010 pod pražským Vyšehradem.
V pozměněné hladině vědomí jsem se za zvuků zvonkohry
z Baziliky svatého Petra a Pavla znovu vydala,
tentokrát vědomě, do tohoto světa.
Když jsem se rozhodla jít na svět sama za sebe,
nejvíc mi pomohla láskyplná pozornost k sobě.
Přesto jsem zřetelně dokázala cítit vše fyzické,
porodní kanál, pupeční šňůru, placentu.
Zároveň stačila vnímat i emoce mojí mámy zevnitř,
její obrovský strach z dalšího selhání, vinu a stud.
Chápala jsem najednou vše jinak.
Vstoupila jsem na svět ZNOVU a JINAK.
Přišla vlna MILOSTI.
Přišla čistá LÁSKA.
BEZPODMÍNEČNOST.
Vrátila se moje vnitřní síla.
A je stále tady.
Vůbec jsem netušila, že lze jít ještě hlouběji.
A pak přišla letošní Balkánská pouť.
Do cesty mi vstoupila UTROBATA.
A nabídla příležitost.
Živote, jsi úžasný!
Patří Ti poděkovat.

Stoupali jsme společně horským terénem po cestě,
nepříliš dobře značené.
Intuitivně jsme ji pod nohama stále cítili.
Nebylo proč spěchat, důležité bylo se na Ducha místa
nejprve pomalu napojit a horu obcházet po spirále.
Mohli jsme se dobře uvnitřnit
a připravit se na vstup do posvátné jeskyně.

Tak jako život samotný nabízí často další šanci ochutnávat,
byla tady a my jsme nyní mohli po žebříku vystoupat nahoru,
do vibrace zvláštních energií.

ÚZEMÍ BEZ PROSTORU A ČASU.
Na chvíli se vše zastavilo
a uvnitř nás nastalo hluboké ticho.
V takové chvíli pouze JSTE.
Okolo bylo vše zvláštně růžovo-alabastrové,
energie se doslova tetelila…

Každý tu byl jenom sám za sebe.
Každý si to prožil po svém.
Na síle celého prožitku přidával pocit,
mít kolem sebe blízké,
se kterými můžete vše společně sdílet.

Posvátnost rituálu se ještě znásobila zvukem.
Prostoupeni vůní oleje Sv.Jana Křtitele,
jsme rozezpívali prostor
a hráli na naše nástroje do doby,
kdy do otvoru jeskyně prostoupily
první paprsky Slunce.
Hluboce jsme si uvědomovali neskutečnou sílu
prožitku ZNOVUZROZENÍ,
který navždy zůstane uložen v našich srdcích.
Doznívá ještě doposud a stále je cítit v každém okamžiku…
NAVŽDY!

DĚKUJI MÍSTU PESTERA UTROBATA ZA PŘÍLEŽITOST, KTEROU JSEM ZDE MOHLA PROŽÍT!
DĚKUJI ZA PŘÍLEŽITOST, ŽE SE MŮŽU O TOM VŠEM S VÁMI PODĚLIT.

Cesty nejen k sobě

„CESTY“ VEDOU K ZNOVUOBJEVOVÁNÍ, POZNÁVÁNÍ MOUDROSTI,
K ODHALOVÁNÍ PŘIROZENOSTI, K HLUBŠÍMU POCHOPENÍ,
K NASLOUCHÁNÍ VŠEHO, CO JE V NÁS ULOŽENO…
ABY SE TAK POMOCÍ MÍSTA, JEHO SÍLY, PŘÍRODNÍCH ŽIVLŮ,
VESMÍRNÉ ZÁKONITOSTI DOSTALO Z HLOUBI DUŠE NA SVĚTLO.

PRÁVĚ DÍKY TÉTO KOMUNIKACI SE SPUSTÍ NAŠE SCHOPNOST VNÍMAT JINAK,
A TO JEMNĚJI, JASNĚJI A LÁSKYPLNĚJI.
PROSTŘEDNICTVÍM TÉTO ÉTERICKÉ INFORMACE, KTEROU NA CESTĚ OBDRŽÍTE,
NASTÁVÁ STAV NESPOUTANÉ RADOSTI, SPONTÁNNÍ TVOŘIVOSTI,
LEHKOSTI BYTÍ A PLNÉHO KLIDU V DUŠI.
TOHO MŮŽE DOSÁHNOUT KAŽDÝ Z NÁS!