Dech života

„ŘEČ TĚLA KAŽDÉHO ČLOVĚKA MLUVÍ
A ANIŽ BY ČLOVĚK CHTĚL,
JE MNOHÉ TAJEMSTVÍ PŘEDEM VYZRAZENO.“

Jako člověk a také majitelka fyzického těla dobře vím,
co všechno lidské tělo nese ve své buněčné paměti…
Taky vím ze své praxe, jakých vědomých změn je tělo
schopné během pár okamžiků.
Nikdy bychom neměli to své, ani těla jiných,
nijak posuzovat či kritizovat, neboť jeho majitele
objevení „proč“ možná teprve čeká.

Přijetí vlastního těla patří k těm nejtěžším úkolům.
Jako psychosomatik při své práci vnímám řeč těla klienta,
do prvního dojmu řadím a považuji za stěžejní tři faktory:
stav chrupu, jak umí člověk vyjadřovat zdravou agresivitu,
stav chodidel u nohou, jak si stojí v životě a jak umí kráčet,
přijímat to, co potkává, zpracovat to a nabýt zkušenosti,
a nakonec to nejzásadnější, umět s lehkostí s tímto rozvázat
vztah. Při pohledu do očí klienta rozpoznám,
jak umí nebo neumí komunikovat se svými pocity.
Oči jsou oknem do duše, tak je transparentní,
zda právě vysílají lásku nebo strach.

Tato symbolika v úvodu terapie promluví beze slov

o přístupu klienta k vlastnímu životu.

Upřímnost a schopnost příjmout to jako fakt,

je tím nejlepším rozhodnutím, jak dál růst.

PROČ JSOU VIRÓZY TAK ÚPORNÉ A DLOUHÉ NĚKOLIK TÝDNŮ?
Dobrý den Ivo, ráda bych se zeptala, zda ve svém okolí
se setkáváte s lidmi, kteří trpí virózou. Mají celé dny
40stupňové horečky, doprovázené velkými průjmy,
naprostým nezájmem o vše jako je jídlo,
chuť do života, cokoliv dělat.
Naprostý nedostatek energie, až stav úplné apatie.
Jako by existovali v nějaké mezi fázi, žijí a nežijí.
Díky za odpověď.

Dobrý den Petro,
odpovědí na Vaši otázku je můj osobní pohled,
bohatý na zkušenosti z denní medicinské praxe.
Cokoliv se nyní vyskytuje na této planetě po roce 2012
mění zásadně a rychle svoji vibraci.
A to nahoru, směrem od hustoty k jemnohmotnosti.
Takže se to týká jak lidských buněk, tak i virů, které zde kolují.
Chemické léky byly vyrobeny ve staré hustější vibraci,
tudíž vlastně dnes moc nefungují.
Vir je nosič informace a tělo se mu musí naučit porozumět.
Viry tak mnohé bez rozdílu uloží do postele a znehybní,
jelikož jim jejich mysl nedovolí zvolnit,
zpomalit nebo dokonce zažívat něco tak pro ně „líného“,
jako je nicnedělání a pouhé bytí.
A tak se prostředkem stávají viry, důsledkem nemoc
a účelem tohoto celého procesu zastavení a přestavba
jejich levohemisferického myšlení a způsobu vnímání života.
Lékem se pak stává čas a klid.
Pro tyto workoholicky nepostradatelné je takový stav doslova peklem.
Bohudík! Po ně…
Oni to tak sice nevidí, ani nemůžou, ale jedině tak se mohou přelaďovat
jejich buňky a celý nervový systém.
Směrem k rozvoji hemisféry pravé a následnému vyrovnávání
obou hemisfér do středu.
Proto taková viróza probíhá na úrovni úplné apatie,
dotyčný „nemůže vůbec NIC“. Bolí ho vše, kůže i vlasy na hlavě.
Postihuje často jedince velmi neochotné k jakékoliv změně.
Také hrdiny, kteří přesto nejdou do postele,
nacpou se léky třeba s Lidokainem,
aby se necítili už vůbec, pak většinou zkolabují
a ještě se více zraní, anebo úplně ztratí vědomí.
Na chvíli vypnou, ztratí kontrolu a dojde k resetu.
Poté, co jsou hospitalizováni a prošetřováni od hlavy k patě,
většinou lékaři k jejich nelibosti přece jenom něco objeví.
A mají přesně to, čeho se nejvíce děsili.
Možnou ztrátu toho, kým dosud byli.

Všechny duše sem nyní přišly projít transformací
a tak se to děje, i když většina lidí netuší, o co běží.
Formou transformace je tedy i nemoc boj,
kdy skrze živel ohně, zánět symboliky vzdoru,
neschopnosti změny, orgánově skrze plíce
(virové zápaly plic, bronchitidy, chronický kašel, ztráta hlasu)
nebo tlusté střevo (bolesti břicha, průjmy a křeče nebo zácpu, hemeroidy)
dojde k šanci pochopit smysl toho všeho
a nastavit si vlastní rytmus těla.
Symbolem je psychosomaticky vyjádřená nesvoboda vůči sobě,
nekomunikace s vlastními pocity, přehnaná touha mít
vše pod kontrolou a neschopnost opouštět minulost.
Nepřichází-li pokorné přijetí toho, co se nyní děje,
jejich „Vyšší Já“ si pozve do života VIRY.
Tak by byla na místě spíše pokora a vděčnost.
iva-dech života

Zdraví je hladina, v níž je vše v nás v rovnováze.
Mnoho lidí si přeje jediné, být zdráv.
Nakolik je iluzí názor, že jsem zdráv, pokud mě nic nebolí,
nechodím k lékaři nebo vypadám dobře?
Kde vzít jistotu, když mysl potřebuje důkazy?
A tak jí to potvrzujeme a dokazujeme vyšetřováním,
diagnostikou, přesto si v hloubi nejsme jisti.
Normativa této společnosti natolik zakřivila pohled na zdraví,
že je velmi těžké se v tom orientovat.
Stejnost, omezenost, lhostejnost a mentalita oběti
nás drží ve strachu, který je živnou půdou nemoci.
Je třeba VĚDĚT, to je dostat se k informacím,
které nám umožní zdraví pochopit.
„UZDRAVIT SE,
JE ODVAHA A OSOBNÍ SÍLA VYSTOUPIT
Z FREKVENCE, KTERÁ UMOŽŇUJE NEMOC.“
Musíme začít měnit vše daleko hlouběji.
Nad fyzickým, emočním a mentálním světem.
Tam leží spouštěcí mechanismus.
Frekvenci zdraví nám umožní naše VĚDOMÍ. 
Uvědomím-li si v každém okamžiku hladinu zdraví
a rozhoduji-li se pro ni, nelze být dále nemocen.
Největší překážkou většiny z nás je čas a upoutanost na něj.
Když to trvá, není to hned vidět, tak to asi nefunguje…
A tak skáčeme jako figurky zprava doleva a zkoušíme vše,
co je na trhu dostupné.
Ať to stojí, kolik chce, vždyť to „dělám pro zdraví“.
Tato iluze nás brzy unaví a my zase čekáme až někdo další vymyslí
zázračný lék na zdraví.
Co potřebují naše buňky pro svůj chod a co je řídí?
Je to naše DNA, v níž jsou zakódovány informace pro buňku.
Mnoho z nás nemá potuchy o tom, že by obyčejný člověk
(tedy jeho vědomí) do tohoto mechanismu byl schopen zasahovat.
Poslední výzkumy ruských a amerických vědců,
kteří se konečně nebojí propojovat ducha s vědou, to dokazují.
Příklady pokusů tzv. fantomové DNA nebo formování buněk zvukem
jsou předlohou pro mnoho z nás, co cítíme fascinující cestu, jak být zdravý.
Bude přibývat lidí, co půjdou takovou cestou,
bez podpory medicíny, farmacie a pojištění.
Tím poroste i kolektivní vědomí lidstva a přijde okamžik,
kdy se převáží misky vah a nemoci budou postupně mizet.
Tito lidé budou odvážně razit cestu, která je pro mnohé nepředstavitelná.
Důvěra v sebe, ve svou sílu, ze své moci se rozhodovat a být zodpovědný,
věřit si, že to, co dělám, je pro hladinu zdraví TVOŘIVÉ.
Být zdravý není konstantní stav, mění se každým okamžikem,
a stále vibruje a mění frekvenci.
Je vlastně naší ženskou podstatou-obsahem,
propojenou s mužskou podstato-formou fyzického těla.
Komunikují spolu natolik, že obsah tvoří formu a naopak,
vše je harmonické a v synergii. Zdravé.
Více na středeční přednášce 16.3. 2016 v 18 hodin
PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA
Konané na Akademia centru Univerzity T.Bati ve Zlíně.

My to máme v rodině…
Hraje roli genetická predispozice nebo nemoc vzniká
způsobem našeho života? Proč se u někoho projeví
nemoc předků a někdo nemá sebemenší náznak,
že by tou či onou rodovou zátěží trpěl?
Tímto článkem se pokusím shrnout své poznatky
a zkušenosti u klientů a pacientů z ordinací,
kde jsem léta praktikovala. Už velmi staré léčebné
techniky věděly a šamané toto používají dodnes,
že i otevřené zranění má původ mnohem hlubší,
než pouze ve fyziké rovině. Současná medicína
se ne vždy dokáže dívat takto zeširoka.
Při terapeutické tandemové práci se svým partnerem
toto poznání s úspěchem využíváme. Přes spouštěcí bod
citlivosti či bolesti dáme impuls energetické dráze, ta nás
vede přes orgány až do místa blokované buněčné paměti,
kde kdysi klient porušil přirozený řád své existence natolik,
že zde zůstala trvalá emoční stopa, kterou si pak nese celý čas sebou.
Po odbloku se změní vibrační energie v těle natolik,
že opraví paměť buňky v daném čase a vlna energie se vrací zpět
do spouštěcího bodu místa bolesti, přes orgány a danou dráhu a vše se uvolní.
Je to zázračné v tom, že oba jako průvodci klienta vedeme a on se ozdravuje sám.
Stane se v té chvíli vědomým a má možnost ochutnat stav zdraví
i energetické plnosti. Vlastně jenom „pustí obrovské napětí“,
které překóduje narušené buňky v těle.
Buňka potřebuje přirozenost i řád k tomu,
aby fungovala. Jestli jste měl někdo možnost vidět v krevním nátěru
zdravé buňky, nemyslím počítat krevní obraz, ale vnímat je.
Jsou pravidelné, navzájem ctí prostor sousední buňky,
a přesto se každá soustředí sama na sebe. Jsou tiše svobodné
a působí čistě a lehce. Kdežto buňky nemocné jsou zdeformované,
navzájem se spolu perou o prostor, přetlačujou se, jsou těžkopádné,
pomalé a hlučné. Bojují. Zde je počátek a zároveň konec všeho.
Nechci brát iluze lidem, co si myslí, že přirozený řád končí zdravou stravou
a pohybem, ani naopak netkví v přílišném šetření se a povalování ani v meditování.
Tajemství je v uvolnění na všech úrovních zároveň.
Je nutné mít informace a chápat synchronicitu propojování,
aby se výsledkem stalo uvolnění i dalších rovin.
A to je jádrem problému, který se děje dnes na scéně klasických
či alternativních léčebných metod. Jsou příliš oddělené a zápasí spolu,
nespolupracují. Nepleťte si to s tzv. kolečkem „bolí mě záda“ – praktik,
ortoped, neurolog, rehabilitace a poněvadž se nic nezjistí,
tak se navrhne nasadit psychofarmaka /neurol, rivotril/
Pak se zklamaný klient teprve poohlíží po alternativní metodě,
ale to už je jeho vyčerpanost na hodně vysoké úrovni a víra v uzdravení
skoro na nule.
Posledních pár let dosahuje planetární energie vysokých vibrací,
a to zároveň způsobuje stále rychlejší čištění buněčné paměti.
Proces spouští potíže nejdříve u těch citlivějších. Čeká to všechny,
není kam utéct. Mnoho lidí to neunese. Protože potlačit anebo vytěsnit to,
už nebude možné, vysoké vibrace na planetě Zemi to hned rychle vysypou
zpět na povrch. Lidé mají těchto starých zranění plná těla, ve fasciích, svalech
a nervových drahách je jich nejvíce. Jednotlivé metody to samy neošetří,
a tak je otázkou času, aby se lidé začali propojovat.
Psychosomatika je první vlaštovkou, další je jiný pohled na náš mentální svět
a pomalý konec pouze levohemisférického vnímání, ten stojí za emoční sférou.
Energetická medicína by v budoucích časech měla vše zastřešit.
iva-dech života

Co znamenají pro lidské tělo nohy, pocítí každý člověk,
když se nepostaví na nohy, nemůže chodit, kulhá nebo
cítí bolesti při každém kroku. Nohy jsou našimi komunikátory
se zemí, našimi kořeny a také dopravním prostředkem,
pomocí kterého se přemísťujeme z místa na místo.
Jsou našim dolním pólem a vyjadřují v projeveném světě mužský princip.
To, jak si v životě stojíme a taky jak moc činíme.
Jak dokážeme ctít kmenovou sílu našeho rodu, národa či člověka jako takového.
Představme si situaci, kdyby všechny medicínské opravy,
kovové výstuhy a kloubní náhrady najednou nebyly,
kolik lidí by to zastavilo v jejich žití.
Zraněné nohy mají tedy ti lidé, kteří nemají v rovnováze postoj
k něčemu vztahujícímu se k pohybování.
Chodidla, na ta se dívám jako první, zároveň do očí a na zuby.
Prozradí o člověku většinu.
Zdeformovaná chodidla, haluxové prsty, propadlá klenba…
říkají mnoho o tom, jak člověk neumí jít svým životem ve směru, lehce a pružně.
Kotníky spojené s ledvinami vypovídají o vodním hospodaření a postoji k emocím ve vztazích.
Lýtka odrážejí stav našich střev a emoční zranění naší sebehodnoty.
Křečové žíly a jejich záněty, dnes časté u žen i mužů, prozrazují snahu mít nad vším kontrolu, ostražitost vše obsáhnout, aby…
to zrcadlí nedostatek důvěry v toku událostí (žíly-cesty krevního řečiště),
vnitřní konflikt v plynutí (zánět) a chybějící přirozenou radost ze života (krev).
Čím větší koncentrace jen mentálním směrem,
tím hustější krev a sklon i tromboflebitídám a emboliím.
Kolena jsou o pokoře (na kolenou prosím…) a o tom, jak máme rádi změny.
Vyhýbáme-li se změně, posunu v něčem naše kolena vyhýbají směru,
noha se zkracuje a má tvar luku.
Menisky praskají, chrupavka mizí a noha stárne rychleji.
Kyčle a jejich artróza jsou snad nejmódnější diagnózou posledních let.
Jsou odrazem naší vnitřní umíněnosti a lenosti,
i když se objevují u velmi fyzicky aktivních lidí.
Lenost je charakteru duchovního posunu, určité moudrosti ze zkušeností.
Tito lidé často velmi lpí na všem zavedeném,
jsou konzervativní a nepružní.
Je to dáno meridiánem žlučníku (umění se v pravý čas rozhodnout),
který zde prochází a právě místo trochanterů stehenní kosti tak zeslabuje
špatná výživa místa, odvod toxinů a překyselení, což jsou artrotické příznaky.
Ani chondroprotektiva na výživu moc nepomůžou.
Pro choleriky špatná zpráva, co se artrózy týče.
Pohyb ano, ale i v duchu!
iva-dech života