
PROČ JSOU VIRÓZY TAK ÚPORNÉ A DLOUHÉ NĚKOLIK TÝDNŮ?
Dobrý den Ivo, ráda bych se zeptala, zda ve svém okolí
se setkáváte s lidmi, kteří trpí virózou. Mají celé dny
40stupňové horečky, doprovázené velkými průjmy,
naprostým nezájmem o vše jako je jídlo,
chuť do života, cokoliv dělat.
Naprostý nedostatek energie, až stav úplné apatie.
Jako by existovali v nějaké mezi fázi, žijí a nežijí.
Díky za odpověď.
Dobrý den Petro,
odpovědí na Vaši otázku je můj osobní pohled,
bohatý na zkušenosti z denní medicinské praxe.
Cokoliv se nyní vyskytuje na této planetě po roce 2012
mění zásadně a rychle svoji vibraci.
A to nahoru, směrem od hustoty k jemnohmotnosti.
Takže se to týká jak lidských buněk, tak i virů, které zde kolují.
Chemické léky byly vyrobeny ve staré hustější vibraci,
tudíž vlastně dnes moc nefungují.
Vir je nosič informace a tělo se mu musí naučit porozumět.
Viry tak mnohé bez rozdílu uloží do postele a znehybní,
jelikož jim jejich mysl nedovolí zvolnit,
zpomalit nebo dokonce zažívat něco tak pro ně „líného“,
jako je nicnedělání a pouhé bytí.
A tak se prostředkem stávají viry, důsledkem nemoc
a účelem tohoto celého procesu zastavení a přestavba
jejich levohemisferického myšlení a způsobu vnímání života.
Lékem se pak stává čas a klid.
Pro tyto workoholicky nepostradatelné je takový stav doslova peklem.
Bohudík! Po ně…
Oni to tak sice nevidí, ani nemůžou, ale jedině tak se mohou přelaďovat
jejich buňky a celý nervový systém.
Směrem k rozvoji hemisféry pravé a následnému vyrovnávání
obou hemisfér do středu.
Proto taková viróza probíhá na úrovni úplné apatie,
dotyčný „nemůže vůbec NIC“. Bolí ho vše, kůže i vlasy na hlavě.
Postihuje často jedince velmi neochotné k jakékoliv změně.
Také hrdiny, kteří přesto nejdou do postele,
nacpou se léky třeba s Lidokainem,
aby se necítili už vůbec, pak většinou zkolabují
a ještě se více zraní, anebo úplně ztratí vědomí.
Na chvíli vypnou, ztratí kontrolu a dojde k resetu.
Poté, co jsou hospitalizováni a prošetřováni od hlavy k patě,
většinou lékaři k jejich nelibosti přece jenom něco objeví.
A mají přesně to, čeho se nejvíce děsili.
Možnou ztrátu toho, kým dosud byli.
Všechny duše sem nyní přišly projít transformací
a tak se to děje, i když většina lidí netuší, o co běží.
Formou transformace je tedy i nemoc boj,
kdy skrze živel ohně, zánět symboliky vzdoru,
neschopnosti změny, orgánově skrze plíce
(virové zápaly plic, bronchitidy, chronický kašel, ztráta hlasu)
nebo tlusté střevo (bolesti břicha, průjmy a křeče nebo zácpu, hemeroidy)
dojde k šanci pochopit smysl toho všeho
a nastavit si vlastní rytmus těla.
Symbolem je psychosomaticky vyjádřená nesvoboda vůči sobě,
nekomunikace s vlastními pocity, přehnaná touha mít
vše pod kontrolou a neschopnost opouštět minulost.
Nepřichází-li pokorné přijetí toho, co se nyní děje,
jejich „Vyšší Já“ si pozve do života VIRY.
Tak by byla na místě spíše pokora a vděčnost.
iva-dech života