Autorské články
Šepot stromů…

Chalil Džibrán napsal:

Stromy jsou básně,

které Země píše do Nebe.

Člověk je kácí a mění na papír,

aby na něj zachytil svoji prázdnotu…

Dnes ráno jsem opět vyšla na kopec ke své oblíbené třešni.

Když ze třešňového dřeva vyrobíte hudební nástroj,

třeba kalimbu, tak hraní na ni, vyluzuje zvukovou frekvenci,

která přímo otevírá vaše srdce, léčí ho a posiluje vnímání skrze něj.

Taková třešeň stojí na nedaleké louce,

která kdysi byla obydleným Hradiskem.

Najdete zde, jako na každém jemu podobném místě,

také velkou spoustu hlohů a keřů šípkových růží.

Tuto louku znám pouze pár měsíců, ale okouzlila mě natolik,

že zde často pobývám, medituji nebo cvičím energetická cvičení.

Při vstupu na ni okamžitě ucítím ztišení uvnitř.

Mám pocit podobný, jako když si dlaněmi zacpete uši,

ale jinak slyšíte vše dobře, ptáky, šumění větru i lesa.

Louka je prostorná, uprostřed s remízkem plným lipek,

ve směru na východ a západ pak zůstaly dvě sušky starých švestek.

Rovná plocha je zvláštně posetá rozsáhlými pásy mateřídoušky,

která tu kvetla ještě na přechodu listopadu a prosince.

Prostě místo plné energie niterného bezpečí.

Tak jen tak popocházím a pozoruji dění na ní.

V tom, když  se jen tak mimoděk zadívám na třešeň,

se strom promění v prastarou moudrou Bytost.

S úctou ji obcházím a pokouším se načíst její dnešní poselství.

Z jiné strany vidím kůru ve tvaru draka- znamení síly.

A pak také dva pahýly, naprosto uschlé bez života.

Třetí silná větev je však plná života a sahá vysoko k nebi.

Přemítám, co mi tím chce sdělit.

V tom mi to přijde.

Je to naprosto aktuální a odpovídá dnešnímu dění.

Jedna z  větví představuje karmu Rodu,

ta postupně odchází z našich realit,

pokud to dovolíme a rozumíme tomu,

proč bychom ji měli propustit a vystoupit z nezdravých rolí.

Rovněž druhá uschlá větev souvisí s karmou, tentokrát Duše.

Ta je nyní velmi zkoušená, hlavně vztahově, ty její stav neskrytě zrcadlí.

Duše nedá klidu, dokud ji nevyslechnete a nepokusíte se jí vyhovět.

Obě citlivá místa konců ještě budou nějaký čas ovlivňovat celý strom,

ale ta třetí větev, bude-li vědomě ve své obnovené a uchopené síle,

to pocítí už jen slaboulinko. S lehkostí a přijetím vše dočistí a zhojí.

Dnešní realita je s vysokými energiemi na Zemi velikým šejkrem

událostí, prožitků, vrtkavých pocitů, astrálních vjemů,

snové aktivity, otevírání bloků buněčné paměti

a nepříjemného tlaku rozpadajícího se systému.

„Zůstávej v sobě, v ústraní a klidu,

vnímej a jen trpělivě pozoruj ten vířící se chaos.

Děje se to proto, abys byla schopna rozlišit

jednotlivé ingredience transformačního koktejlu dneška.

Děje se to, abys tomu dobře porozuměla

a dál se rozhodovala v souladu pouze ze sebou.

Tvé srdce je nekonečným zdrojem pro Tvou sílu.

Tvoje vědomá síla Tě dovede k jaru,

kdy rozkveteš jako já. Nebo i dřív“…

Děkuji Bytostem stromů za jejich poselství,

iva dechživota

 

 

 

 

Dnešní vhled z kopce dolů…

Dnešní svět je tak trochu šílený,

je v něm vše úplně naopak.

Kdyby totiž svět přijal plně ženský princip,

říkalo by se místo rčení:

Ten je už vysoko a daleko /myšleno duchovně/,

raději ten je blízko a hluboko/sám v sobě/.

Jedině tak objeví svět pravé duchovnosti,

hmotný, tělesný, temný a pohlcující,

plný radosti a vášně pro život.

Svět to obrátil a hmotu si vysvětlil po svém.

Je na každém z nás porozumět tomu,

začít cítit a jít konat.

iva dechživota

Ž.E.N.A

Přijde chvile,
kdy se ženský Duch probere s dlouhé letargie,
aby pomohl zrození světa, plného míru a harmonie.
Bude-li v ženském srdci zářit světlo lásky,
svět bude v bezpečí.
Žena je mostem k věčnosti,
má smysl pro moralní, intelektualní
a duchovní pořádek.
Je Vědomím.
Jakmile muž uskuteční záměr,
kvůli kterému na Zem přišel,
propojí nebe se zemí,
znovu se spojí se Stvořitelem.
A žena bude tím mostem,
který mu umožní k němu dostat.
H.H.Mamani
Muž a žena
Samotný muž se daleko nedostane.
Samotná žena bude jen nádrží nevyužité energie.
Když se ti dva spojí, doplňují se.
Žádný z nich nestojí výš než druhý.
Doplňky jsou rovnocenné.
Muž s žena si jsou navzájem dvěma polovinami protikladů.
Protiklady se k sobě přitahují.
Čím dále jsou od sebe, tím větší je přitažlivost.
Dohromady činí celek,
dohromady tvoří posvátnost,
která není dostupná, každému zvlášť.
Pokud chce být muž mužem, musí projevovat mužnost,
pokud chce být žena ženou, musí projevovat ženskost!
Ovšem mužský a ženský přístup jsou tak odlišné,
že pokud se cíleně nesnažíte,
pokud z toho neuděláte hlubokou meditaci,
nemáte šanci na poklidný život!
Když se k sobě přiblíží, chtějí splynout.
Jenže přitažlivost mezi nimi, stojí na protikladech.
Harmonie nastává až po překonání protikladů!
V tom spočívá veliký problém.
Pokud milostný vztah není uvědomělý,
působí množství problémů a trápení.
Jakmile se partneři setkají, tentýž protiklad,
který vyvolal přitažlivost, se stane konfliktem.
Na všechno se dívají jinak,
všechny jejich postoje a přístupy jsou odlišné.
Přestože mluví stejným jazykem, nerozumějí si.
Oba se na svět dívají jinak.
Muž se zajímá o věci vzdálené, žena o věci lokální.
Žena myslí intuitivně, muž analyticky.
Tudíž se nesetkávají.
Žena bez přemýšlení přeskočí rovnou k závěru.
Muž se k závěru dopracovává, krok za krokem.
Muž se namáhavě snaží,
ale žena do toho hned skočí – intuitivně ví – hned je jí vše jasné.
Tam, kam muž jde lopotně předem, vstoupí žena ihned zadem.
Mužova mysl běhá sem a tam, ženina je přímá jako šíp!
Neposlouchá, co říkáte.
Podívá se do očí a vnímá, jak to říkáte.
Co říkáte pro ni není podstatné!
Podstatné je to, co je za tím …
Žena se nedopracovává k závěrům logicky,
ale pomocí tušení a intuice, které obvykle bývají správné.
Muž se dokáže ke každému problému postavit intelektuálně
a následně se bojí ženy.
To proto, že se k problémům staví intuitivně, instinktivně.
Žena není intelektuální – inteligentní, samozřejmě ano.
Ženská inteligence naprosto jiná než mužská.
Žena žije náladami (emocemi), muž myšlenkami.
Žena je jako počasí, muž jako stroj.
Pro muže je často neuvěřitelná.
Chvíli je krásně, za chvíli zamračeno,
pak bouřka a zase se vyčasí.
Muž je stabilní a často nechápe, co se to děje.
Pro muže je to neuvěřitelné.
Co se to s mou ženou děje?
Pro muže je těžké žít s ženou.
To proto, že když jsou věci racionální, dají se ovládat.
Ale když jsou iracionální, přicházejí jen tak, zničeho nic.
A to se jen těžko dá ovládat.
Muž má větší sílu v argumentaci.
To už ženy pochopily.
Proto ženy neargumentují, ale bojují …
Pokud něčeho nemohou dosáhnout logikou,
rozzlobí se a dosáhnou toho hněvem.
Většinou nejsou primárně agresivní.
Stačí, když udělají pořádný rozruch.
To muže přinutí, aby se styděl.
Začne ji prosit – promiň mi to, neměl jsem pravdu.
A když je zase klid, rychle na konflikt zapomene.
Žena ne.
Žádný muž nedokázal ovládnout žádnou ženu.
Nakonec vždy přizná porážku a ženě se vzdá …
Protože neumí jeden druhého pochopit,
panuje mezi nimi tajemství.
Toto tajemství je však pro ně velmi lákavé.
Muž a žena tak vytváří celek.
Ten je ovšem tvořen spojením protikladů.
Pokud si to partneři uvědomují,
pak vědí, že není důvod ke konfliktu.
Vědí, že mají skvělou příležitost pochopit
naprosto odlišný úhel pohledu toho druhého
a bezpodmínečně jej přijmout.
Pokud tak učiní, pak může být
společný život muže a ženy
NÁDHERNOU HARMONIÍ.

 

 

P.Ř.I.J.E.T.Í
Moji milí,
den ode dne se stále více rozvíjí a je viditelná
nekonečná síť synchronicit našich vlastních životů.
Doba virová tomu zásadně napomáhá.
A tak nám postupně dochází souvislosti,
které bychom nikdy předtím nedávali dohromady.
Uvízli jsme ve svých minulostech,
zamknuti ve frekvenci jakéhosi „to nikdy“…
Ani v těch nejvyhrocenějších situacích nechtěli
a nedovolovali připustit, natož přijmout,
že vše, co se nám dělo, bylo nedílnou součástí
našeho posunu k sobě samým,
a tím důležitou přípravou na současné dění
let příštích 2020-2023.
Vše jen pokračuje stále dál.
Vstupujeme do časů Vodnáře,
časů jiných podmínek, stoupajících frekvencí
a hlavně přímých důsledků v poplatnosti
dodržování zákonů Universa.
Nedorazí slibovaný spasitel ani záblesk,
otevřel se jen nekonečný prostor příležitostí.
Má však vlastnosti vesmírné, je plný nejistot,
hlavní roli v tom, co se bude dít,
bude hrát naše svobodná vůle,
která představuje ono TVOŘENÍ,
o němž se tak dlouho řeční.
Dále pak míra osobní zodpovědnosti,
ať už jde o myšlenky nebo faktické činy,
s okamžitými dopady v matérii.
Vše bude silně prožíváno, pociťováno
a konfrontováno s realitou v nás i kolem nás.
Zkrátka si tímto budeme vytvářet obsah
svého života individuálně každý sám,
a to buď zodpovědně nebo s patřičnými důsledky
své vlastní nezodpovědnosti.
Mnoho lidí toto nikdy nezakusilo,
vlastní tvorba života je míjela,
strach je nepouštěl dál,
jejich pozornost byla směřována pouze od nich ven.
Mnoho životů odžitých v odklonu od sebe
a v roli oběti, očekávajíc, že někdo udělá něco za ně,
můžeme nalézt mezi lidmi i dnes.
Pak je tu skupina těch, kteří si už kdečím prošli,
byli životem často hozeni do vody,
aniž by uměli plavat,
tak ti mají výhodu, že už „ví“.
Mají v sobě zápisy, prožitky a zkušenosti,
a tak jejich tělo i jejich duše si vše pamatuje.
Tito se po dočištění karmy /s koncem věku Ryb/
a probuzením intuitivního způsobu sebevnímání,
vědomého žití  „tady a teď“
budou stále více prostřednictvím vyššího Já
napojovat na vlastní božství, kanál svého Ducha
a komunikovat tak se samotným Stvořitelem.
A to dozajista stačí…
Nebylo by fér pouze mentorovat
a tak přidám něco i z mého života…
Všude kolem bílá zimní tišina,
bořím se do sněhu v nedělním zasněženém ránu.
Jako po každém probuzení se s Garpem vracím z kopce,
kam chodím mentorovat, cvičit a vítat nové dny.
Moje oči zamíří na místo v zahradě, kde nyní žiju.
Pod sněhem tu přespává strom Ginkgo biloba.
V okamžiku mi před očima přejede film z úseku mého života.
Bylo mi čtyřicet a strom mi daroval můj tehdejší muž,
velmi jsem si přála, aby rost v naší zahradě.
Už dávno nejsem vedle toho muže,
nebydlím v tom domě, nestarám se o tu zahradu,
ale strom mě stále doprovází na mé cestě.
Vloni jsem ho opět přesadila a přesadím brzy zase,
další místo, velmi blízké mé duši, si mě nedávno zavolalo.
Ginkgo biloba, strom věčného života,
vytrvalý strom, který přežije vše i jaderný výbuch.
V té době jsem na tom nebyla příliš dobře,
věřila jsem, že existují nemoci, deprese,
karma rodu a opakující se osud.
Můj muž mi daroval v tom roce také psa.
Dali jsme mu jméno Falco z Nekonečného příběhu.
Já v té době netušila nic o významu toho příběhu,
ani o dračí síle, natož tak o plnění vlastních snů.
Dnes jsem si uvědomila hodnotu těchto všech darů.
D.Ě.K.U.J.I i po těch letech za ně.
Je to krásných patnáct let,
Falka vystřídal Garp-Chispeante, nespoutaná psí duše,
můj věrný průvodce přítomností.
Když se zapomenu, neváhá mi to okamžitě vyjevit.
Takže prosím vše, co se nám událo
PŘÍJMĚME A BUĎME STÁLE V SOBĚ,
je to ten největší DAR, který si nyní můžeme dát!
iva dechživota