Opět nastalo jaro. Příroda se letos probouzí v neobvyklé síle.
Může za to Slunce, které svojí intenzitou připomíná horké letní dny.
Hřeje nepřetržitě i skrze mraky.
Od rána dnes silně mrholí a my přesto věříme, že se vyčasí.
Vyrážíme i za deště.
Je nás nakonec sedm, skvělý počet, shodný s počtem
připravených zastavení na iniciační cestě.
Co si pod tím představit?
Hledající lidé odjakživa jezdili po světě a nechávali si pomoci
přírodou a jejími průvodci, většinou nativního původu,
ať už za lámy do Tibetu nebo na pobyty do džungle za šamany.
Proč bychom se ale my „Slované“ také nemohli považovat
za původní obyvatele a iniciaci,
což je cesta do svého nitra a nalézání vnitřního klidu,
nemohli procházet tady, pomocí poutí po naší přenádherné
České zemi. Příroda je moudrá a léčivá všude na světě.
Pojďme ji tedy požádat.
Výpravu jsme začali tím, že jsme se společně nacítili na tok
řeky Bečvy, která kopec Křížový obtéká.
Ve svém korytě je mohutná, ale přitom klidně plyne.
Vnímáme z ní sílu a moc a taky smutek v hloubi.
Posíleni živlem vody, se kterým se ještě setkáme uprostřed
a na konci cesty, jsme se vydali do kopce.
Všude rašilo jaro. Petrklíče s podbělem nás ladily svojí žlutou barvou.
Najdeme dnes každý klíč ke své skále (PETR-KLÍČ)?
V lesním mraveništi je živo, po cestě se po dešti probouzí hlohy,
břízky a buky. Zpoza mraků postupně vykukuje Slunce.
Kopec Křížový je historicky svázán se Slunečním cyklem,
taky je tady stále živo. Lidé zde vybudovali park pro cyklisty,
a tak celoročně přitahuje spoustu lidí, což je dobře pro obě strany.
Vždycky tu byl život. Na vrcholu jsou dodnes zbytky prastarého
Hradiště, které bylo vyhlazeno a vypáleno,
protože náboženství tehdejší doby, nedovolovalo pohanské rituály.
Ty nejvýznamnější Slunovratové,
sem byly přesunuty z posvátného Radhoště,
který musel být po příchodu věrozvěstů obsazen křesťany.
Taková byla doba, krutě zacházela se vším, co trochu zavánělo přirozeností.
Poprvé se zastavujeme u dvou vzrostlých buků,
ty představují naše nohy, kořeny, postoj, původ.
Pracujeme zde na přijetí všeho, čím jsme v životě prošli
a necháváme proudit sílu Země do našich kořenů.
Pomáhají nám ladičky s nízkou frekvencí.
Tok energie v našich nohou nám ukazuje, jak na tom jsme s uzemněním.
To je jedním z nejzásadnějších faktorů naší existence na Zemi.
Stoupáme dál do kopce po spirále k vrcholu.
Zastavujeme u velkého kamene v lese, připomínající psí hlavu.
Ta má svůj mystický význam,
psala jsem o něm v souvislosti s rumunským Bucegi.
Tam, kde se plně otevřeme přírodě,
naše vnímání se změní a přichází k nám symboly v podobě, která je nápovědou.
Naše intuice pak zodpoví vše, co potřebujeme vědět.
Tady jsme pomocí živlu Ohně objevovali svoji ztracenou vnitřní sílu,
všichni ji nosíme v našem HARA.
Buď ji umíme projevit nebo ji potlačujeme a jsme pak nemocní.
Před námi je nejprudší čast výstupu.
Vstupní bránou, kterou tvoří kamenný val, vstoupíme do míst, kde kdysi žili lidé.
Hradiště dnes můžeme vnímat pouze energeticky, očima vidíme jen torza
v podobě rozházených kamenů.
Rituálně s bubnováním žádáme živel Země směrem k severu
o léčení našeho Solaru plexu.
Silná energie přijetí a pochopení nás posilní na další cestu.
Je branou mezi světem hmoty a světem hyperfyziky.
Přibližujeme se k vrcholu a otvírá se před námi celé údolí Vsetínských vrchů.
V dálce se trhají mraky a ukazuje se i Radhošť, Kněhyně a Lysá Hora.
Zde se usadíme na delší dobu a uctíme energii srdce pomocí kamenů
k posílení srdeční čakry a brzlíku.
Také ozvučná kalimba naladěná na 432 Hz skvěle uvolní hrudník
a vpustí energii do srdce.
Povídáme si o lhostejnosti a o léku na ni, bezpodmínečnosti.
Kocháme se nádherným výhledem. Jsme nadšení a šťastní.
Za našimi zády začíná divadelní představení.
Slunce se naplno rozzáří a potkává se s vhkostí lesa,
paseka kouří, jako by hořela a my hledáme zprávy
od Ducha tohoto místa v oblacích prosluněné páry.
Cesta vede dál na plato kopce, kde stojí kříž.
Vlastně pouze jeho torzo.
Zde se konaly pohanské rituály a komunikovalo se s přírodními živly.
Toto místo je zasvěcené páté čakře,
naší rozhodnosti mluvit slovem nebo konat činy.
Vysvětluji také význam posvátného osmistěnu a jeho vliv na kvalitu krve.
Pak pomalu a jistě se vydáváme okruhem dolů do údolí.
Pod kopcem se nám otevřel výhled na Hostýnský hřeben
Až na jeho konec s Kelčským Javorníkem,
z druhé strany Vsetínsko, Janišov, Sirákov,
Vartovna a hřeben Klášťova.
Šesté předposlední zastavení je u Pramene vody pod horou,
nabíráme si vodu do lahví a popíjíme.
Pro centrum naší intuice je dobré „vědět“, mít informace,
umět si je vybrat, nalézt, dostat se k nim.
Posvátným symbolem živlu ÉTER je dvanáctistěn, který je pátým a posledním z řady.
Na závěr vytahuje jedna z nás mystickou kartu pro tuto horu.
Jejím symbolem je propojování protilehlých stran a světů v nás,
hmoty a ducha, světla a stínu, muže a ženy,
všeho dobra a zla v nitru do jednoty.
Až když si obě strany plně uvědomujeme, vnímáme je,
přijímáme je v sobě samých, můžeme se stát úplnými.
Na úplný závěr hledáme Skalní město, utajené místo kopce Křížový.
Sestoupíme do místa, kde se stéká jeho energie.
V apsidě žasneme nad jeho sílou,
poděkujeme hoře za vše, co jsme zde prožili
a vydáváme se na cestu domů.
