Nejnovější příspěvky
ŽIVOT JE POUHOU HROU

„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme,

a cokoliv se tu koná, všech se týče.“
                                                                     J.A. Komenský

Jak tedy žít…

Když pozoruješ lidi, máš pocit,

že si jen vybírají životní styl,

který se jim líbí či hodí,

než že žijou svůj skutečný život.

Za čas člověk, stejně jako každý herec,

zůstává nespokojen se svojí rolí

a sní o další novější,

ve které by měl důležitější úlohu.

Ať dosáhne čehokoliv,

pořád se zdá,

že tu hlavní roli zatím ještě nesehrál.

Nebylo by lepší přestat snít

a zvolit si roli hodnou jména ČLOVĚK ?

ROLE hodná jména ČLOVĚK,

je stát se tím, kým máš být.

Když budeš usínat, abys byl klidný,

že je tvé svědomí čisté,

a když budeš umírat,

aby ses nemusel stydět za své myšlenky

a především činy.

Tak vzhůru na jeviště, přátelé

a hlavně buďme ČLOVĚKEM.

Spolu s úryvky z knih iva dechživota

 

 

 

Dech Ze-mě Moravy I.

„Dech Země je nekonečně tvořivý

a vše v něm se neustále proměňuje.

Tančíme v jeho rytmu, proudí v nás,

pulzuje a tím dává o sobě vědět.“

 

Pohled na územní mapu Moravy ,

která je z období J.A. Komenského

a mě osobně nejsilněji oslovila,

vytváří také neustále se proměňující obraz.

V něm Bytosti hor promlouvají,

a to každá vlastním jazykem,

s celým moravským prostorem,

zároveň jsou jeho strážci a rovněž

generátory naturelní dračí energie.

Shora dolů to je od severní hranice až po tu jižní,

podél celého toku hlavní moravské řeky Moravy

a velkého množství jejich přítoků,

tu máme ještě značné spolupůsobení sil Bytosti Vod,

ale k energiím konkrétních moravských řek

se rozepíšu později.

Lidé citlivě vnímající krajinu vědí,

že místa spolu vždy vzájemně komunikují,

jelikož různorodá energie krajinou nekonečně teče

a stále kopíruje původní a trvale energeticky

zadanou předlohu krystalické mřížky Země.

Ta má za úkol udržovat možnost života na Zemi,

tímto je českomoravská kotlina spolu se svým

světelným jazykem v Evropě unikát.

Území pak tepe různě. Místní historie událostí

způsobuje, že někde jsou toky energií více či méně

omezeny, přetnuty nebo jejich snížený průtok drží

kolektivní /morfogenní/ pole, rodová pouta,

zvyklosti a tradice /egregory/,

to je zdejší mentalita obyvatel,

žijících v daném místě, nejčastěji v okolí velkých řek.

Řeky, stejně jako sám živel Vody,

totiž mají schopnost stále krajinou hýbat,

tančit v ní, ředit, rozpouštět a ponoukat

uzavírat vše staré.

Člověka vždy vezmou na milost,

oživne-li v něm znovu radost ze života.

VODA nemá hranice, buď úplně zmizí v Zemi

nebo si přitáhne pozornost, když sama chce,

a způsobí klidně i povodeň.

Je prostě svéhlavá.

Také všichni známe pověsti o zázračném působení

pramenů, ty neustále tryskají nebo jen klidně vytékají

a dávají vodu z nitra Země.

Lze je změřit jako silné zářiče energie.

Voda je léčivá a objeví se tam,

kde je v lidských příbězích obsažena pokora, vděčnost

a láska k životu. Taky radostné tvoření.

Proto někde chybí voda a vzorec vody je v tom místě uzamčen.

Na mých cestách jsem viděla území třeba na Balkáně,

kde najdete úplně vyschlá koryta řek, zde se voda ztrácí.

Suchem vyprahlá půda je pak požáry sice také očištěna,

ale odemknout vodu mohou pouze lidská srdce.

Lidé se odjakživa u vody drží a okolo řek budují města,

protože řeky dávají všem městům život,

tančí skrze ně, propojují svými mosty oba břehy,

i když je výší hladiny vody paradoxně řeky neustále ohrožují.

Ještě bych se ráda zmínila o jménech řek.

Sama řeka ví, jak se jmenuje a bytostně to vysílá do okolí.

Kdysi lidé uměli jméno vyčíst z jejího pole,

proto jejich původní názvy pokorně ctili.

Příkladem je symfonie Vltava, ač hluchý Bedřich Smetana,

vyslyšel její poselství a zapsal  vše do tónů,

které doposud pohnou opravdu s každým, kdo je zaslechne.

Proto je řeka Vltava, českou řekou z Hvězd,

otevírá spoutaná srdce.

Vždyť v její blízkosti nalézáme přenádherné polodrahokamy,

zelené vltavíny, skulptované skelné úlomky spadlého meteoritu.

 

Jinou zajímavou souvislost ke jménům řek

dává fakt, že na území Srbska,

v oblasti podél Dunaje zvané Vinče,

najdeme nejen sídla prastarých civilizací

z doby 7 tisíc let př.n.l. v podobě na sebe

vrstvených měst podobným těm,

jaké jsem viděla v Izraeli /oblast Jericha/,

ale zde na srbském území se do Dunaje

rovněž vlévá řeka Morava

a okolní města se jmenují podobně jako ta u nás.

Najdeme zde kroutící se meandry Moravy v úžasných

a energeticky velmi silovým místech Ovčaru a Kablaru,

která připomínají spíše krajinu, kterou znám z Peru.

Toto místo je energeticky spojeno také

s bosenskými pyramidami ve Visoku a srbskou

pyramidou Rtanj.

Dnes už není důležité, která z generací migrantů

založila podobná území u nás, ale co víme,

že tito lidé ctili řeky tím, že jim dali stejná jména.

Staré civilizace používali k rozpohybování toků

energií krajiny různé typy spirály,

které vytvářely přímo v krajině.

Ty přirozeně roztáčely tok energií,

očišťovaly místa od daných nečistot

nebo koncentrovaly energie silných míst,

aby sytila ta slabší.

Spirály mohou být pravotočivé,

ty dovolují energii šířit se a růst

nebo levotočivé, ty podporují koncentraci

na sílu ve svém centru.

Jednu z nejsilnějších sil Universa představuje

galaktická spirála … je tancem, který nikdy nekončí.

Je symbolem věčného pohybu a změny,

prapůvodní rytmus života a vír plný síly.

Tak i my dnes začneme spirálou,

a to v úplném středu Moravy,

který tvoří nepříliš vysoký kopec

Předina 313m n.m.

GPS 49.3855322N  17.1228456E

Místo označené jako geografický střed Moravy.

Toto místo je tedy nyní středem energetické spirály,

po níž se začínáme od teď pohybovat oběma směry

ke všem hraničním oblastem Moravy.

Na každém dně se vždy setkáme se vším tak, jak to skutečně je.

Prozřeme, už to nejde nikam dál a musíme to přijmout.

Tato opravdovost nám pak nedovolí více se klamat,

namlouvat si něco nebo se na někoho vymlouvat.

Vše je jasné, pojmenované, jiná volba neexistuje.

Taková místa pak přitahují bitvy mužů tváří v tvář.

I tady takové stopy můžete nacítít.

Úplně tu ztěžknou nohy,

krajina je poseta hutnou energií konců.

Takových oblastí velkých moravských bitev

najdeme v okolí víc, tzv. Moravské pole

u Tovačova /soutok Moravy a Bečvy/,

všude tady můžete nalézt otisky soubojů

a bitev od dob Jantarové stezky.

Na každém dně také najdeme vždy minerální prameny.

Nedaleko jsou Skalka-lázně.

GPS 49.4031711N, 17.1724519E

Mě zaujalo toto místo hned dvakrát.

Velmi intenzivně páchnoucí sirovodíková minerální voda

je obsahem silvinu v Česku jedinečná,

podobné složení léčivé vody najdeme pouze v Itálii a Rakousku.

Léčivý učinek má zejména na zánětlivé procesy a pohybové nemoci,

jak typické pro dno.

V areálu lázní jsem ale objevila ještě jednu raritu.

Park prastarých třešní, neskutečných tvarů.

Stromy promlouvají  jako byste byli v pohádkovém lese.

Jejich příběhy vás pohltí vás a vy se ztratíte v čase.

Od kouzelných příběhů zase o krok dál.

iva dechživota

 

 

Šepot stromů…

Chalil Džibrán napsal:

Stromy jsou básně,

které Země píše do Nebe.

Člověk je kácí a mění na papír,

aby na něj zachytil svoji prázdnotu…

Dnes ráno jsem opět vyšla na kopec ke své oblíbené třešni.

Když ze třešňového dřeva vyrobíte hudební nástroj,

třeba kalimbu, tak hraní na ni, vyluzuje zvukovou frekvenci,

která přímo otevírá vaše srdce, léčí ho a posiluje vnímání skrze něj.

Taková třešeň stojí na nedaleké louce,

která kdysi byla obydleným Hradiskem.

Najdete zde, jako na každém jemu podobném místě,

také velkou spoustu hlohů a keřů šípkových růží.

Tuto louku znám pouze pár měsíců, ale okouzlila mě natolik,

že zde často pobývám, medituji nebo cvičím energetická cvičení.

Při vstupu na ni okamžitě ucítím ztišení uvnitř.

Mám pocit podobný, jako když si dlaněmi zacpete uši,

ale jinak slyšíte vše dobře, ptáky, šumění větru i lesa.

Louka je prostorná, uprostřed s remízkem plným lipek,

ve směru na východ a západ pak zůstaly dvě sušky starých švestek.

Rovná plocha je zvláštně posetá rozsáhlými pásy mateřídoušky,

která tu kvetla ještě na přechodu listopadu a prosince.

Prostě místo plné energie niterného bezpečí.

Tak jen tak popocházím a pozoruji dění na ní.

V tom, když  se jen tak mimoděk zadívám na třešeň,

se strom promění v prastarou moudrou Bytost.

S úctou ji obcházím a pokouším se načíst její dnešní poselství.

Z jiné strany vidím kůru ve tvaru draka- znamení síly.

A pak také dva pahýly, naprosto uschlé bez života.

Třetí silná větev je však plná života a sahá vysoko k nebi.

Přemítám, co mi tím chce sdělit.

V tom mi to přijde.

Je to naprosto aktuální a odpovídá dnešnímu dění.

Jedna z  větví představuje karmu Rodu,

ta postupně odchází z našich realit,

pokud to dovolíme a rozumíme tomu,

proč bychom ji měli propustit a vystoupit z nezdravých rolí.

Rovněž druhá uschlá větev souvisí s karmou, tentokrát Duše.

Ta je nyní velmi zkoušená, hlavně vztahově, ty její stav neskrytě zrcadlí.

Duše nedá klidu, dokud ji nevyslechnete a nepokusíte se jí vyhovět.

Obě citlivá místa konců ještě budou nějaký čas ovlivňovat celý strom,

ale ta třetí větev, bude-li vědomě ve své obnovené a uchopené síle,

to pocítí už jen slaboulinko. S lehkostí a přijetím vše dočistí a zhojí.

Dnešní realita je s vysokými energiemi na Zemi velikým šejkrem

událostí, prožitků, vrtkavých pocitů, astrálních vjemů,

snové aktivity, otevírání bloků buněčné paměti

a nepříjemného tlaku rozpadajícího se systému.

„Zůstávej v sobě, v ústraní a klidu,

vnímej a jen trpělivě pozoruj ten vířící se chaos.

Děje se to proto, abys byla schopna rozlišit

jednotlivé ingredience transformačního koktejlu dneška.

Děje se to, abys tomu dobře porozuměla

a dál se rozhodovala v souladu pouze ze sebou.

Tvé srdce je nekonečným zdrojem pro Tvou sílu.

Tvoje vědomá síla Tě dovede k jaru,

kdy rozkveteš jako já. Nebo i dřív“…

Děkuji Bytostem stromů za jejich poselství,

iva dechživota

 

 

 

 

Dnešní vhled z kopce dolů…

Dnešní svět je tak trochu šílený,

je v něm vše úplně naopak.

Kdyby totiž svět přijal plně ženský princip,

říkalo by se místo rčení:

Ten je už vysoko a daleko /myšleno duchovně/,

raději ten je blízko a hluboko/sám v sobě/.

Jedině tak objeví svět pravé duchovnosti,

hmotný, tělesný, temný a pohlcující,

plný radosti a vášně pro život.

Svět to obrátil a hmotu si vysvětlil po svém.

Je na každém z nás porozumět tomu,

začít cítit a jít konat.

iva dechživota

PROJEKT 2021 „DECH ZE-MĚ MORAVY“

 

„JSEM ZE-MĚ A ZEMĚ JE ZE-MĚ“

MILUJI MORAVU A ONA MILUJE MĚ.

ZPĚTNOU VAZBOU JE MI SÁM ŽIVOT 

NAPLNĚNÝ ZVLÁŠTNÍM POCITEM,

ŽE KRAJ JE TO K ŽIVOTU NÁROČNÝ,

ALE ZÁROVEŇ OKOUZLUJÍCÍ,

POKUD JEJ ČLOVĚK POCHOPÍ, VNÍMÁ

A NÁSLEDNĚ KONÁ V SOULADU S NÍM.

PRAVDĚPODOBNĚ VEDENA VESMÍRNOU SILOU

A PEČLIVÝM DLOUHOLETÝM POZNÁVÁNÍM

JEJÍ NESMÍRNÉ KRÁSY, KE MĚ  PŘIŠEL ZÁMĚR,

DOVOLIT SI VÁS PROVÁZET JEJÍM ÚZEMÍM.

Dnes máme v kalendáři magické datum 1202/2021,

nadešel tedy čas začít publikovat na toto rozsáhlé téma.

Projekt, jehož součástí byla dlouhá příprava, sbírání informací i inspirací,

prožitků při rituálech na oněch místech a také kus života,

stráveného na cestách nejen po celém území Moravy, ale i mimo ni.

Cest mnohokrát spojených, křížených a zkoumaných z různých úrovní vědomí,

jehož výstupem by měl být ucelený pohled na krajinu s krátkými příběhy,

které vždy na těch místech přicházejí.

Místa si vás prostě zavolají, když potřebují pohladit, podpořit

nebo i energeticky ošetřit, aby mohla krajina díky lidem a pro lidi ožít.

Tentýž dar od míst můžete obdržet i vy. Tak to na matičce Zemi chodí.

Záměrem je poskytnout pohled jedinečný, autentický,

vedený mým vnitřním hlasem a poutavou láskou k místům,

ale i citlivým nacítěním na energii krajiny a vzkazů od ní.

Mohl by tak stát i pro vás inspirací, kam se někdy vydat,

nechat se unášet a třeba se i léčit nebo se jen tak toulat krajinou.

Pohybovat se budeme od samého středu Moravy po vinoucí se spirále

odstředivě až po samé hranice Moravy.

Tak užívejte přátelé. iva dechživota